Blog v dočasné rekonstrukci! Děkuji za pochopení.

Japonsko

Geisha

10. srpna 2015 v 9:22

Gejša (Geisha - 芸者 ) - je profesionální společnice .
Slovo Gejša se skládá ze dvou slov Gei .umění a sha -přítomnost tzv. přítomnost umění. Gejša patří neodmyslitelně k symbolu Japonska. Odjakživa měli muže bavit tancem,zpěvem,hudebním doprovodem (hrou na šamisen o tom více v jiném článku) ale také jakkoliv jinak.

Paradoxem je, že první gejši byli muži, ale v polovině 18. století se začaly prosazovat gejši-ženy, které se svým bílým make-upem a tradičním japonským šatem kimono okouzlily nejednoho Evropana. První gejša ženského pohlaví se objevila roku 1751 v nevěstinci v Kjótu. O padesát let později už byly gejšami výhradně ženy.

Narozdíl od Oiran ,které si můžete s Gejšama snadno splést bylo jedno zda byla Gejša krásná nebo ne a bylo i jedno jaký měla např. tvar obličeje. Vyhledávané však byli devčátka s modrýma očima (později) ty byli totiž velmi vzácné a představovali vodu. (jak již bylo zmíněno ve filmu) . Děvčátka která byla prodána a odvezena do Tokia musela absolvovat jakou si lékařskou prohlídku a i "Gynekologickou" . Děvčátka musela být v dobrém zdravotním stavu. Japonská prostitutka nosila mnohdy stejně skvostná kimona i účesy, pouze vzory na oděvu ve svých významových kombinacích postrádaly vybraná a učená poselství a spíše významem oznamovaly do světa světskost a (mnohdy nevkusnou) marnotratnost nositelky, takže bylo pro cizí cestovatele neznalé požadavku skromnosti a obvyklých vzorů a jejich významů velice jednoduché si je s gejšou splést. Hlavní rozdíl byl v obi, které prostitutky zavazovaly zepředu a v líčení, které bylo u prostitutek křiklavé až vulgární (prostitutky také nosily lehce odlišné účesy a užívaly levnější materiály, protože neměly finanční možnosti a společenskou prestiž gejš nutnou k získání výběrových látek). Po druhé světové válce se velmi rozmohlo cestování do Japonska, což se týkalo převážně amerických okupačních vojáků. Ti mnohdy nepoznávali rozdíl mezi gejšou a prostitutkou a požadovali od obojích stejné služby. V té době se Japonsko vzpamatovávalo z porážky ve válce a běžní lidé byli na pokraji zoufalství i svých finančních možností, neboť je aktivní válka velice vyčerpala. Proto mnoho gejš přistoupilo na to, že svým nejbližším zákazníkům dopřejí různá privilegia. Nejednalo se však o samozřejmost. Z toho důvodu také nebylo povolání gejši zakázáno v roce 1957, kdy byla zakázána prostituce.

Výchova budoucí Gejši začala již v útlém věku někdy už od 3 let ale někdy později. Ve 3 letech a 3 dnech absolvovaly školu většinou dcery bývalých Gejš. Tam se učila děvčátka čajovému obřadu,kaligrafie ,hra na šamisen,tanec,a jednu z forem zpěvu - nagauta. Když děvčátka přišla vzala svou cihličku a dala jí na určité místo. Tímto se jakoby zapsala na hodinu. Děvčátka povětšinou nosila tuniku kterou nosily studentky. Kolem 14 let se z nich stává gejša-učednice "majko" a ujímá se jich starší gejša, kterou provází na večírky a která je seznamuje se svými zákazníky. Než se jich ujme starší a zkušenější Gejša uspořádá se obřad,který se dá přirovnat ke svatbě. Nyní se oslovují "Starší sestro" a "Mladší sestro". Vztah mezi těmito Gejšami byl velmi důležitý. Dělá mnohem více než že jen dohlíží na mladší sestru. Musí také zajistit ,aby její mladší sestra upoutala pozornost těch lidí,které potřebuje znát. Dělá to tak že sní projde částí např. Gionem a představí ji majitelkám správných čajoven,muži,který vyrábí paruky pro jevištní výstupy,šéfům vyznačných restaurací a tak dále...

Každé Gejši se všechny výdaje počítali do sešitů. Povětšinou je vždy zapisovala "Tetička".Byla to starší žena která se starala o chod domácnosti. Do výdajů gejši se počítalo i vzdělání. Po tom co se Gejša proslavila jim vše měla splatit, V domech s Gejšami povětšinou žila i "Matka". Stará Gejša která dělala rozhodnutí jako např. že dívka bude chodit do školy pro Gejši.

Do 50 let 20. století bylo gejšiným obvyklým krokem k dospělosti Mizuage. Poté bylo kvůli zákonu o prostituci zakázáno. Když byla gejša - učednice dostatečně známá a oblíbená, mohla prostřednictvím své mistrové nabídnout k prodeji své panenství, což byl významný rituální milník dospělosti a mimo jiné získanou částkou měla splatit dluh za svou stravu, drahá kimona, výchovu a výuku v uměních. Majitelka čajovny, kde byla gejša-učednice zaregistrovaná (a požívala tedy patronát paní domu, žila pod její střechou a dostávalo se jí tam téměř veškeré výuky), začala mizuage nabízet nejbohatším zákazníkům domu nebo nejbohatším mužům města a řídila následnou, společensky prestižní, dražbu o mizuage. Muž s dobrým společenským postavením, který nabídl největší částku a případné další výhody, pak měl to privilegium zbavit gejšu-učednici panenství. Poté se mnohdy gejša už s tímto zákazníkem nestýkala a pokud ano, nadále toto privilegium s gejšou spát neměl, neboť gejši sice byly profesionální společnice a umělkyně, ale své milenecké vztahy si rozhodovaly samy, protože s jejich prací nijak nesouvisely.


Obličej a šíji si gejši natíraly bílým make-upem vždy však nechávaly na okrajích (u vlasů) nepatrný kus nenabarvené kůže, aby daly najevo že je barva jen "maska" a muže vzrušovalo vidět pravou tvář gejši. Totéž u šíje, kde se většinou malovaly dvě nebo tři čáry ve tvaru klínů, což má působit dramaticky a velmi eroticky. Obočí a oční linky si zvýrazňovaly uhlíkem z větvičky paulovnie plstnaté. Část rtů si natíraly pigmentovou směsí, tak aby jejich ústa vypadala menší než skutečná, což bylo v Japonsku považováno za ideál krásy. Ke kadeřníkovi se chodilo jednou za týden, neboť gejšin účes byl velmi pracný, kde se do vlasů vtíral horký vosk, aby účes držel. Účesů je hned několik a aplikují se podle věku gejši a podle ročního období. Rovněž se měnily účesy podle módy. Jedním z nich je "Momovare", který nosily nejmladší gejši-učednice, další "Warešinobu", "Ofuku" (zjednodušená verze Warešinobu), "Kacujama" nebo "Sakko. Gejši-učednice "majko" nosí kimono s dlouhými kapsovitými rukávy a velmi výrazným obi, což je pás kimona, který se váže na zádech. Začíná u hrudní kosti a končí u pupíku. Obi vlastně kimono nedrží, o to se starají provázky a sponky, které se teprve pod obi skryjí. Samotný uzel obi je velmi složitý a je zapotřebí mnoho vycpávek, aby vypadal tak, jak má. Gejša-učednice "majko" nosí velké široké obi, které na zádech tvoří jakoby baťůžek, z něhož pokračují dlouhé visící kusy obi až na zem. Oblečení dospělé gejši vypadá jednodušeji a více podtrhuje ženskou postavu a rukávy nejsou obvykle tak kapsovité jako u gejši-učednice. Obi je kratší a na zádech tvoří pouze malý uzlík, připomínající krabičku.

V současnosti jsou zákazníky gejš převážně politici, obchodníci, šéfové podsvětí a turisté (hotely a turistické kanceláře, je poměrně obtížné najmout gejšu osobně). Gejši mají za úkol konverzovat s hosty, tančit, zpívat, lichotit, hrát hry, skládat origami, přednášet básně. Účet přichází poštou za několik dnů a při pěti hostech dosahuje kolem milionu jenů (několik set tisíc korun). Gejši bývají také najímány na důležitá obchodní jednání a schůze, aby jim dodaly lesku a účastníkům pocit luxusu. Pro samotné muže představuje gejša jejich úspěch. Gejša je mužovou důvěrnicí i komplicem.

Avšak dnes už jsou spíše proto aby nezanikla tato tradice.

Doporučuji se podívat na Film The memoirs of a Geisha ve kterém se dozvíte spoustu věcí a pokud se zajímáte o Geishy více doporučuji přečíst si knihu Gejša od Arthura Goldena ve které je vše podrobně popsáno a vysvětleno.

Také doporučuji tohle video :)



shamisen

10. srpna 2015 v 8:50

nebo šamisen (japonsky: 三味線) je japonská dlouhokrká drnkací loutna se 3 strunami, rozeznívanými velkým trsátkem (korpus je někdy potažen kočičí kůží). Šamisen se používá sólově jen zřídka, často však tvoří "trio" s flétnou a kotem. Nejčastěji jej můžeme slyšet jako doprovodný nástroj k tradičnímu divadlu kabuki. Dříve na něj hráli i Gejši.


poslechnout si jej můžete zde ve videu :))

Ohaguro

11. července 2015 v 10:25

Je prastará tradice spočívající v černění zubů do velmi tmavého až černého odstínu. Tento trend stejně jako mnoho jiných vznikl v Japonsku. Černé zuby byly považovány po staletí za krásné a u mnohých starých žen ve Vietnamu jsou považované za krásné dodnes. Ke změně došlo v Japonsku období Medži, během kterého za vlády císaře Meidžiho zažilo prudkou modernizaci za podpory západních mocností. V roce 1873 se císařovna objevila se na veřejnosti s bílými zuby, čímž chtěla sama demonstrovat zákon, který černění v roce 1870 zakázal.
V Japonsku po celá staletí černění zubů je známé jako Ohaguro, (V překladu železný nápoj) a znamenalo bohatství a pohlavní zralost. Především ženy se barvily zuby černým barvivem na bázi železa, (rozpuštěné železné piliny v octe) skořicí a dalších aromatických koření jako hřebíček, anýz k dosažení lakovaného černého vzhledu. Původ černění, Ohaguro není znám. Tento trend skončil v období Meiji a existoval tedy stovky let.

Zuby si černily také Oiran.Pokud neměli bílé zuby ,které symbolizovali stejně se vzhledem krásu černily se. Na zuby se tehdy opravdu hodně koukalo. Tento trend však uznávaly i Geishy. Nejdříve však měli černé zuby pouze lidé vysoce postavení -Císař apod. Teprve po nějaké dobe se dostalo do nišich vrstev. U žen černění zubů znamenalo že je dívka již zralá a zuby se černili dívkám na svatbě v 8- 10 letech.

Hlavní složkou byl tmavě hnědý roztok z železitého acetátu. vyrobený rozpuštěním železných pilin v octě. Když byl roztok v kombinaci s rostlinnými taniny z takových zdrojů, jako jsou prášek nebo duběnek práškovým čajem. A tím se zuby potřeli. To zároveň sloužilo jako prevence proti zubním kazům apod. Barvivo se muselo použít jednou denně nebo jednou za několik dní.

Lidé ze západu tento zvyk popisovali jako ohavný.

Černění zubů se neomezilo na Japonsko ale rozšířilo se do Mikronésie, Melanésie, do jihovýchodní Asie od Sumatry po Timor a z Malajsie do Číny, Indočíny včetně Vietnamu a severozápadu Indie.

Někde jsem se dočetla že díky toho pak některé Japonky umírali v nízkém věku. Bohužel nevím zda je na tom něco pravdy.

Oiran

10. července 2015 v 9:22

Oiran - Byly vysoce postaveny kurtizány ( jinak řečeno milenky,společnice,prostitutky). Kultura je v Japonsku dodržována dodnes jen už je to kvůli kultuře a odběhlo od spaní s muži. Oiran vznikly v období Edo (1600-1868 ).
V té době prošlo několik zákonů, které nevěstince vykázaly do obezděných čtvrtí daleko od městského centra. Ve velkých městech to byla čtvrť Šimabara v Kjótu, Šimmači v Ósace a Jošiwara v Edu (dnešní Tokio). Rychle se rozrostly do velkých, oddělených "Čtvrtí potěšení", kde se nabízely různé formy zábavy. Tady se nehledělo na původ kurtizány, ale vytvořila se zde přísná hierarchie založená na kráse, charakteru, dosaženém vzdělání a uměleckých dovednostech. Mezi oiran byly nejvýše postavenými kurtizánami nebo prostitutkami tajú (太夫), které byly také považovány za vhodné pro knížata daimjó.

Oiran měli celkem 3 třídy. Nejvyšší je tedy Tajú. Říkalo se jim "Zelené domy". Oiran měli v domě přijímací salónek. Než potěšili muže ,přijali ho v salónku a po té se rozhodli zda ho opravdu přijmou nebo ne. Některé Oiran které neměli krásně bílé zuby na které se taky hledělo si zuby černili ( navázáno na jiný článek na blogu). Aby pobavily své klienty, oiran ovládaly umění tance, hudby, poezie a kaligrafie a dokázaly vést zasvěcený rozhovor na jakékoliv téma.

Izolace v uzavřených čtvrtích napomohla velké ritualizaci oiran a také jejich oddělení od měnící se společnosti. Chování zde bylo podřízeno přísné etiketě. Jejich mluva si zachovala formální standard dvora a odlišovala se od běžného jazyka. Náhodní návštěvníci byli odmítáni; klienti oiran zvali pomocí formální pozvánky a oiran pak přicházely ulicemi v procesí za doprovodu sluhů. Kostýmy, které nosily, byly stále zdobenější a složitější, obvykle s osmi i více jehlicemi a hřebeny ve vlasech a mnoha předepsanými vrstvami silně zdobených oděvů odvozených od prvních oiran z počátků období Edo. Stejně tak nabízená zábava se odvozovala od původních generací oiran. Postupně se kultura tajú stávala stále vzácnější a vzdálenější každodennímu životu a jejich klientů oiran ubývalo.

Stejně jako Geisha i kvůli Oiran byli unášeny děvčátka a to hned přímo z domů. Některé byli dokonce vyššího postavení - byli z nějakého bohatého rodu apod. I tato děvčátka stejně jako Maiko se učila ve škole určené pro Oiran. A stejně jako se Gejšám zapisovali výdaje stejně tak i u Oiranu. Po té se od těchto žen očekávalo že vše splatí. Stejně jako se malé Maiko učili hrát na nástroje apod. i budoucí Oiran se přísně učili.

A ještě jedna zajímavost. Pokud tajú měla potěšit přes noc prince druhý den jí přišli navštívit tajú ze čtvrti aby jí blahopřáli. Tajú která u sebe měla prince je musela pohostit a ukončit setkání posledními slovy.

Oiran ukončil příchod Gejš. Gejši poskytovaly zábavu oblíbenou ve své době a byly také mnohem přístupnější pro náhodného návštěvníka. Jejich popularita rychle rostla a zastínila oiran. Poslední záznam o oiran je z roku 1761. Několik žen dnes stále praktikuje umění oiran (bez sexuální stránky) pro zachování kulturního dědictví spíše než jako profesi nebo životní styl.



Meče

25. června 2015 v 7:16
 
 

Reklama