Blog v dočasné rekonstrukci! Děkuji za pochopení.

Geisha

10. srpna 2015 v 9:22 |  Japonsko

Gejša (Geisha - 芸者 ) - je profesionální společnice .
Slovo Gejša se skládá ze dvou slov Gei .umění a sha -přítomnost tzv. přítomnost umění. Gejša patří neodmyslitelně k symbolu Japonska. Odjakživa měli muže bavit tancem,zpěvem,hudebním doprovodem (hrou na šamisen o tom více v jiném článku) ale také jakkoliv jinak.

Paradoxem je, že první gejši byli muži, ale v polovině 18. století se začaly prosazovat gejši-ženy, které se svým bílým make-upem a tradičním japonským šatem kimono okouzlily nejednoho Evropana. První gejša ženského pohlaví se objevila roku 1751 v nevěstinci v Kjótu. O padesát let později už byly gejšami výhradně ženy.

Narozdíl od Oiran ,které si můžete s Gejšama snadno splést bylo jedno zda byla Gejša krásná nebo ne a bylo i jedno jaký měla např. tvar obličeje. Vyhledávané však byli devčátka s modrýma očima (později) ty byli totiž velmi vzácné a představovali vodu. (jak již bylo zmíněno ve filmu) . Děvčátka která byla prodána a odvezena do Tokia musela absolvovat jakou si lékařskou prohlídku a i "Gynekologickou" . Děvčátka musela být v dobrém zdravotním stavu. Japonská prostitutka nosila mnohdy stejně skvostná kimona i účesy, pouze vzory na oděvu ve svých významových kombinacích postrádaly vybraná a učená poselství a spíše významem oznamovaly do světa světskost a (mnohdy nevkusnou) marnotratnost nositelky, takže bylo pro cizí cestovatele neznalé požadavku skromnosti a obvyklých vzorů a jejich významů velice jednoduché si je s gejšou splést. Hlavní rozdíl byl v obi, které prostitutky zavazovaly zepředu a v líčení, které bylo u prostitutek křiklavé až vulgární (prostitutky také nosily lehce odlišné účesy a užívaly levnější materiály, protože neměly finanční možnosti a společenskou prestiž gejš nutnou k získání výběrových látek). Po druhé světové válce se velmi rozmohlo cestování do Japonska, což se týkalo převážně amerických okupačních vojáků. Ti mnohdy nepoznávali rozdíl mezi gejšou a prostitutkou a požadovali od obojích stejné služby. V té době se Japonsko vzpamatovávalo z porážky ve válce a běžní lidé byli na pokraji zoufalství i svých finančních možností, neboť je aktivní válka velice vyčerpala. Proto mnoho gejš přistoupilo na to, že svým nejbližším zákazníkům dopřejí různá privilegia. Nejednalo se však o samozřejmost. Z toho důvodu také nebylo povolání gejši zakázáno v roce 1957, kdy byla zakázána prostituce.

Výchova budoucí Gejši začala již v útlém věku někdy už od 3 let ale někdy později. Ve 3 letech a 3 dnech absolvovaly školu většinou dcery bývalých Gejš. Tam se učila děvčátka čajovému obřadu,kaligrafie ,hra na šamisen,tanec,a jednu z forem zpěvu - nagauta. Když děvčátka přišla vzala svou cihličku a dala jí na určité místo. Tímto se jakoby zapsala na hodinu. Děvčátka povětšinou nosila tuniku kterou nosily studentky. Kolem 14 let se z nich stává gejša-učednice "majko" a ujímá se jich starší gejša, kterou provází na večírky a která je seznamuje se svými zákazníky. Než se jich ujme starší a zkušenější Gejša uspořádá se obřad,který se dá přirovnat ke svatbě. Nyní se oslovují "Starší sestro" a "Mladší sestro". Vztah mezi těmito Gejšami byl velmi důležitý. Dělá mnohem více než že jen dohlíží na mladší sestru. Musí také zajistit ,aby její mladší sestra upoutala pozornost těch lidí,které potřebuje znát. Dělá to tak že sní projde částí např. Gionem a představí ji majitelkám správných čajoven,muži,který vyrábí paruky pro jevištní výstupy,šéfům vyznačných restaurací a tak dále...

Každé Gejši se všechny výdaje počítali do sešitů. Povětšinou je vždy zapisovala "Tetička".Byla to starší žena která se starala o chod domácnosti. Do výdajů gejši se počítalo i vzdělání. Po tom co se Gejša proslavila jim vše měla splatit, V domech s Gejšami povětšinou žila i "Matka". Stará Gejša která dělala rozhodnutí jako např. že dívka bude chodit do školy pro Gejši.

Do 50 let 20. století bylo gejšiným obvyklým krokem k dospělosti Mizuage. Poté bylo kvůli zákonu o prostituci zakázáno. Když byla gejša - učednice dostatečně známá a oblíbená, mohla prostřednictvím své mistrové nabídnout k prodeji své panenství, což byl významný rituální milník dospělosti a mimo jiné získanou částkou měla splatit dluh za svou stravu, drahá kimona, výchovu a výuku v uměních. Majitelka čajovny, kde byla gejša-učednice zaregistrovaná (a požívala tedy patronát paní domu, žila pod její střechou a dostávalo se jí tam téměř veškeré výuky), začala mizuage nabízet nejbohatším zákazníkům domu nebo nejbohatším mužům města a řídila následnou, společensky prestižní, dražbu o mizuage. Muž s dobrým společenským postavením, který nabídl největší částku a případné další výhody, pak měl to privilegium zbavit gejšu-učednici panenství. Poté se mnohdy gejša už s tímto zákazníkem nestýkala a pokud ano, nadále toto privilegium s gejšou spát neměl, neboť gejši sice byly profesionální společnice a umělkyně, ale své milenecké vztahy si rozhodovaly samy, protože s jejich prací nijak nesouvisely.


Obličej a šíji si gejši natíraly bílým make-upem vždy však nechávaly na okrajích (u vlasů) nepatrný kus nenabarvené kůže, aby daly najevo že je barva jen "maska" a muže vzrušovalo vidět pravou tvář gejši. Totéž u šíje, kde se většinou malovaly dvě nebo tři čáry ve tvaru klínů, což má působit dramaticky a velmi eroticky. Obočí a oční linky si zvýrazňovaly uhlíkem z větvičky paulovnie plstnaté. Část rtů si natíraly pigmentovou směsí, tak aby jejich ústa vypadala menší než skutečná, což bylo v Japonsku považováno za ideál krásy. Ke kadeřníkovi se chodilo jednou za týden, neboť gejšin účes byl velmi pracný, kde se do vlasů vtíral horký vosk, aby účes držel. Účesů je hned několik a aplikují se podle věku gejši a podle ročního období. Rovněž se měnily účesy podle módy. Jedním z nich je "Momovare", který nosily nejmladší gejši-učednice, další "Warešinobu", "Ofuku" (zjednodušená verze Warešinobu), "Kacujama" nebo "Sakko. Gejši-učednice "majko" nosí kimono s dlouhými kapsovitými rukávy a velmi výrazným obi, což je pás kimona, který se váže na zádech. Začíná u hrudní kosti a končí u pupíku. Obi vlastně kimono nedrží, o to se starají provázky a sponky, které se teprve pod obi skryjí. Samotný uzel obi je velmi složitý a je zapotřebí mnoho vycpávek, aby vypadal tak, jak má. Gejša-učednice "majko" nosí velké široké obi, které na zádech tvoří jakoby baťůžek, z něhož pokračují dlouhé visící kusy obi až na zem. Oblečení dospělé gejši vypadá jednodušeji a více podtrhuje ženskou postavu a rukávy nejsou obvykle tak kapsovité jako u gejši-učednice. Obi je kratší a na zádech tvoří pouze malý uzlík, připomínající krabičku.

V současnosti jsou zákazníky gejš převážně politici, obchodníci, šéfové podsvětí a turisté (hotely a turistické kanceláře, je poměrně obtížné najmout gejšu osobně). Gejši mají za úkol konverzovat s hosty, tančit, zpívat, lichotit, hrát hry, skládat origami, přednášet básně. Účet přichází poštou za několik dnů a při pěti hostech dosahuje kolem milionu jenů (několik set tisíc korun). Gejši bývají také najímány na důležitá obchodní jednání a schůze, aby jim dodaly lesku a účastníkům pocit luxusu. Pro samotné muže představuje gejša jejich úspěch. Gejša je mužovou důvěrnicí i komplicem.

Avšak dnes už jsou spíše proto aby nezanikla tato tradice.

Doporučuji se podívat na Film The memoirs of a Geisha ve kterém se dozvíte spoustu věcí a pokud se zajímáte o Geishy více doporučuji přečíst si knihu Gejša od Arthura Goldena ve které je vše podrobně popsáno a vysvětleno.

Také doporučuji tohle video :)



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tohru- Tohru- | E-mail | Web | 25. ledna 2016 v 14:51 | Reagovat

Perfektný článok :) Gejšami som tak trochu už roky očarená a preto sa chytám a vďačím za každú zmienku o nich nech každý pochopí pravý význam Gejš. Odporúčam knihu "Gejša Kiharu", ktorú napísala skutočná Gejša, píše tam o celom svojom živote. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama